Jdi na obsah Jdi na menu
 


První báseň

6. 2. 2009

OSUD

 

Stáls‘ na místě a neudělal ani krok,

čas na tebe ne a ne počkat.

Jak liška do pelechu ses schoval,

tuhle strašnou dobu přečkat!

 

Proč utíkáš před nejistotou,

vždyť nemáš se čeho bát?!

Vydej se přímou cestou,

s bídným životem se rvát!

 

   Až nebudeš vědět zoufale co dál

a nad propastí se uvidíš,

pustíš se zábradlí, ať spadneš?

Stejně se už nepustíš!

 

Nic už nebude tak jako dřív

nebo vše bude tak jako dosud.

Dříve nebo později zjistíš,

že tohle je tvůj osud.

 

                                                                                             Evan Stomat ® 2009

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA