Jdi na obsah Jdi na menu
 


Srdcová osma II

5. 1. 2012

Dáje. Skřítčí srdce. Pro někoho jen symbol, pro někoho nejdražší poklad na světě. Bylo ukryto, protože bylo nalezeno v útrobách hor v nevhodnou dobu. Celé národy byly zmítány nejednotou a svárem. Nejhůře na tom byli snad skřítci, kteří v harmonii žili mnohá staletí, v bezpečí Zlatého hvozdu. To změnila Válka mágů a mnozí skřítci zemřeli v bratrovražedném válečném běsnění. Oproti tomu jejich bratranci z hor, horští skřítci, byli jednotní pod vládou moudrého a přísného Wu Šenga. Přestože sousedé umírali nebo opouštěli své domovy, ve Skřítčích vrších nic nerozrušilo běžný život. Až na objev, který otřásl doslova celým Asterionem…

…když konečně nastala ta správná doba, ani moc brzy, ani moc pozdě, v předvečer sjednocení celého národa skřítků, dalo se Dáje znovu poznat. A tak vznikla Srdcová osma, ti kteří vyzvedli Skřítčí srdce a vrátili je jeho malému národu. Zároveň ale nastala doba dalších bojů, utrpení a prolitých slz. Dvě obrovské síly, zdánlivě nezávisle na sobě, pohltily celý svět. Ta samá družina, která jeden ze Stvořených artefaktů našla, pomohla přivést ze záhrobí staré zlo. Snad to byla součást vyššího plánu, že to byli zrovna oni, hrdinové skřítčího národa, ačkoliv skřítci mezi nimi byli jen dva. Třeba pouhá shoda náhod, dovedla je až na kraj záhuby a zatracení. Slova slepého skřítčího věštce Be Janga však hovoří jasně:

„Můj pane! Ó mocný vládce Horského císařství, které jediné neporušené uchovává odkaz dávných časů. Možná nastala doba, kdy se staré pořádky vrátí. Jenže než se tak stane a Ty, jakož i já, nebudeme dále živi, věz že ta srdce která Tvému národu vrátí jeho Srdce, ta stejná srdce zasadí Tvému srdci a Srdci Tvého národa obrovskou ránu, které se budou těžce a dlouho hojit. Bude jich přesně osm, protože každý z živlů má dva protikladné póly. A proto nejprve přinesou radost a posléze smutek a žal!“

 

Věk drakolidí již pominul, ale na povrch asterionský se řítila zkáza mnohem starší a pocházející z nejspodnějších pater Podzemní říše. Démoni z dávných časů, z období kruté vlády poloobrů, jejichž osudy již nejsou nikým známy a neobjevují se ani v legendách, naposledy se snaží opanovat Asterion. Pamatují samotné jeho zrození, stejně tak Stvořené artefakty. Po jedněch i druhých pátrají neúnavě někteří z drakolidí, netušíce, že to uspíší jejich záhubu.

Tak třeba Drik Oranžový. Mnohé neúspěchy, které jej doprovází čím dál častěji, jej činí ještě zoufalejším a šílenějším. Nepodařilo se mu pokořit ani národ skřítků, nezískal jejich nejcennější předmět, totiž Dáje – Skřítčí srdce, ani temnou mágu Xintru, svoji největší sokyni, která mu ukradla Kámen života. Jeho už tak chorá mysl překročila práh příčetnosti. Vsadil všechno na jedinou kartu a po vzoru pouštních elfů vyvolal ze Stínového světa mocnou bytost, která by pronikla podstatou jeho Jižního hvozdu, tak jak to je u Matky pouště v Mar’Nub. Co jiného, než strašlivá a mocná bytost jménem Moág, mohla přijít do Přírodní úrovně, když byla povolána osobností tak zvrácenou? Drikova vůle byla zlomena, tak jako Krvavá hůl, odznak jeho moci, a sám se odsoudil ke strašlivému trestu. Díky němu pak znovu povstal Starý dub, nejstarší strom v Jižním hvozdě, který Drik zahubil.

Na druhé straně Asterionu, za hranicemi Umrlčího království a na dohled od Říše slepých bohů, se věnoval Kirbeg Žlutý, další z drakolidí, podivnému výzkumu. Jeho cílem bylo otevření brány kamsi mimo čas a prostor fyzického světa a přivolání starodávné mocnosti. To je však jiný příběh a nemá, naštěstí pro Kirbega, tak tragický závěr jako ten Drikův.

 

  Evan Stomat ® 2010

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA