Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slamír, Rilian a jejich rody

5. 1. 2012

Úryvky z díla „Genealogie a rodokmeny arvedanských rodů ve Čtyřech království, potažmo jejich Dálavách“ od Vincenta Boroslava, albirejského historika:

…současnou keledorskou královskou dynastii založil roku 562 k. l. Arvelad er Finwaer (vládl do roku 621, zemřel pak o jedenáct let později). Ačkoliv dnes je moc královská omezena a pozbývá také prestiže, které se dostává královským rodinám v ostatních královstvích (a o císařské rodině v Plaveně ani nemluvě!)…

…provázanost vládnoucí třídy s kupeckými rody jest ukázána na tomto příkladě: v polovině minulého století byl uzavřen sňatek mezi neteří tehdejšího keledorského krále Cerulada (vládl 787-811), Tarielou er Finwaer, a bohatým keledorským obchodníkem Venistem Cantonim (Cantoniové patří mezi nejvlivnější rodiny v Morenu). Zajímavostí jest, že nižádný z jejich devíti potomků nebyl uznán mezi arvedanskou šlechtu (jak jest známo, v Jižním království byly šlechtické tituly zrušeny výnosem roku 595 k. l.) a nemohly si připsat za jméno ani přídomek er Finwaer. Dvěma z nich byl však přidělen titul rytíře za výjimečné zásluhy o království. Jest až s podivem, jak se v Keledoru nakládá s tradicí arvedanské aristokracie.

Dále uvedu zcela jinou situaci: nemanželská dcera krále Caorlada (811-815), Jaszenica, byla uznána jako přímý potomek Fiwaerské linie. Dokonce byla provdána za almendorského barona Verdikta Orlovského z Orlova! Jelikož byla Jaszenica z půlky arvedanské krve, její potomci byli dále jejími nositeli, přesto však nebyli uznáni mezi arvedanské šlechtice. Mimochodem, Orlovští z Orlova mají velmi zajímavou (ale pohnutou) historii a dnes patří mezi vymřelé rody (poslední Orlovský baron, Slavomír Orlovský z Orlova, zemřel bez potomků teprve nedávno)…

 

…poslední větví almendorských Sinwarovců jest rod Sinwarů z Rabestu. Tato linie vznikla teprve před třiceti lety spojením s danérskými hrabaty z Daerlenského rodu. Hrabě Torduval er Daerlen, mladší bratr Faely er Daerlen starší z Mučan, se oženil s dědičkou hradu Hedvikou Druhovou z Rabestu.Ta byla sama z poloviny arvedanské krve, díky své matce, Terécii er Sildan, manželce barona Heršvice Druha z Rabestu. Terécie er Sildan zůstala formálně paní hradu až do své smrti v roce 839 k. l. Její dcera pak přenechala Rabest svému švagrovi, čímž pouze oficiálně potvrdila své rozhodnutí z roku 818 k. l., když se po smrti Heršvice, svého otce, vzdala nároku na hrad ve prospěch své dcery a jejího manžela.

            Již třicet let jest tedy Sirior er Sinwar, syn Gwidiona er Sinwar (žhavého kandidáta na příštího seniora rodu, feamara), baronem na hradě Rabest. Jeho žena, Miriam er Daerlen, jest navíc danérskou hraběnkou. Po smrti jejího otce v tomto roce totiž přešel titul přímo na ni (Hedvika Druhová odešla na odpočinek do Riannina kláštera na ostrově Rianna). Za svého nástupce pak prohlásila druhého nejstaršího syna Enlila, který jest Thalionovým paladýnem na dvoru danérského krále Eranise. Ostatní potomci Siriora a Miriam pak náleží k Sinwarům. Nejstarším synem jest Altamir, kněz boha Rytíře a není tedy dědicem. Taktéž Rilliana, která se odstěhovala na Taru a jest členkou Eldebranských rytířů a valkýr (účastní se zde archeologických vykopávek v Derteonu) a Helena, novicka ve stejném klášteře, ve kterém pobývá její babička. Dědicem jest tedy až nejmladší syn Rioden, nyní teprve dvanáctiletý.

            Někdo by mohl namítnout, že zakladatelem nejmladší z linií Sinwarského rodu jest Iskander er Sinwar z Tevirponu. To by mohla být pravda, jenže hrabě Iskander pouze dostal hrad Tevirpon v Západní dálavě lénem a jest (prozatím) bez potomků, proto nezaložil vlastní vedlejší větev rodu…

                                                                                  …Konečná verse v Albireu, 848 k. l.

 

Úryvek z díla „Historie pohanských rodů v posledních staletích“ od Nándora Kalicze, profesora a děkana historie na albirejské univerzitě:

…jeden z významných almendorských baronských rodů, kterému se podařilo spojení s arvedanským rodem, je rod Druhů z Rabestu. A to dokonce dvakrát. Nejprve s rodem Daerlenů a následně s jednou z linií rozvětvených Sinwarů…

…Orlovští z Orlova mají poněkud pohnuté dějiny. Orlické panství na svém počátku zaujímalo pouze úzký pás pobřeží Plitického jezera, z jihu i severu ohraničený řekami Orlice a Račice. Dále do vnitrozemí se pak rozpínaly bažinaté lesy plynule přecházející do největšího almendorského hvozdu, Košatého lesa. První baron, Nesemir, dostal titul i léno od Velkého krále Thaliona. Malou pevnost tyčící se na skalnatém útesu nad jezerem, a již od pradávna zvící se Orlov, přestavěl na honosné sídlo. V té době to byl jeden z největších a nejkrásnějších hradů v království. Potom nechal vysušit bažiny, vykácet lesy a vznikl tak pás 50 mil sahajících až ke Košatému lesu a připravených k obhospodařování. Nechal vystavět obchodní cesty do všech koutů království. Panství se rozrůstalo a vzkvétalo díky rybolovu a dřevnímu průmyslu. Zavedl také chov humrů, tolik oblíbených mezi aristokratickou smetánkou, nebo dokonce cvičených orlů (tito byli velmi oblíbení u Thalionových sokolníků). Kolem byly založeny celkem čtyři města, dva kláštery a jedna svatyně.

Předčasná smrt Nesemirova syna Vicemira při lovu předznamenala počátek úpadku. Dědic panství, Klothar, ještě nedosáhl plnoletosti a jeho regent (jistý Bogdan), rádce a milenec baronky Mariši Orlovské (pocházela ze Storabska), se choval spíš jako loupežník než vládce. Rozprodal, co mohl a přivezl mnoho rolníků ze Storabska, kteří nahradili původní rybáře a lovce.  Půda mezi Plitvickým jezerem a Košatým lesem je totiž zcela nevhodná pro pěstování obilí a pokus s průmyslovými rostlinami a textilní výrobou díky „zaostalosti“ okmirejských přistěhovalců zcela ztroskotal. Až Klothar, když dospěl, ukončil tuto zkázu. Vyhnal regenta i matku a jakžtakž vrátil poměry v panství do normálu. Přesto již nikdy nebylo dosaženo původního lesku a další staletí nedošlo k výraznějším změnám. Války se skřety z jihu, ani rozdělení Velkého království tomu pak nijak neprospěly.

Poslední významný baron z Orlova, Verdikt I. Orlovský, padl pak v Konečné bitvě 13. ovocna 723 k. l. Ve stejný den se narodil jeho jediný syn, Verdikt II. Orlovský. Prý to mělo znamenat smůlu a zánik rodu. Pravda málem vyšla najevo, když Verdiktova první manželka Bedúnie Svatavská zemřela v 21 letech, aniž by mu porodila potomka. Rod přesto nevymřel po meči, poněvadž se podařilo již čtyřicetiletému baronovi oženit se. Jeho nová manželka, o bezmála třicet let mladší Jaszenica er Finwaer, byla dokonce dcerou keledorského krále Caorlada, který vládl před současným Caeladem.

S Jaszenicí a její příslušností k arvedanské šlechtě to je zvláštní (ono to je se šlechtou v Keledoru vůbec zajímavé: v roce 595 k. l. byly šlechtické tituly zrušeny, kromě titulu rytíře udělovaného pouze králem za zvláštní zásluhy koruně a vládnoucí rod je též počítán v podstatě mezi šlechtu, avšak bez reálné moci a prestiže). Nebyla totiž zrozena ze zákonného početí, byla tedy nemanželským dítětem. Přesto byla svým otcem uznána za právoplatného potomka, byl ji připsán titul a stala se tak členkou arvedanské aristokracie. V ostatních královstvích by toto bylo naprosto nepřijatelné. Tak či onak, stala se z ní baronka a mohla se těšit přízni u keledorského dvora. Zemřela však nedlouho po smrti svého otce, ve věku necelých sedmdesáti let (na někoho s arvedanskou krví poněkud málo). Nepodařilo se jí ani uznat svého jediného syna Slavomíra Orlovského jako arvedanského šlechtice, o což usilovala až do svého skonu.

Slavomír Orlovský se tak musel spokojit s titulem barona z Orlova, který zdědil po otci (Verdikt II. Orlovský zemřel v roce 799 k. l.). To již byla kolonizace Tary v plném proudu, a ani panství orlovské neuniklo odlivu obyvatelstva. Již tak řídce osídlené území dále skomíralo, bažinaté lesy se vrátily a dnes tak baronství zaujímá sotva třetinu původní rozlohy, které dosáhlo za Nesemira. Definitivní tragický konec rodu předznamenala smrt jediné Slavomírovy manželky, Lidumily z Bezvděku. Teprve osmnáctiletá dcera hraběte Kolohnáta z Bezvděku nezvládla bohůmžel náročný porod své dcery Jeleny. Té se však dostala ta největší péče a starostlivý otec ji střežil jako oko v hlavě (což se naprosto minule účinkem, ale o tom se zmíním dále…). Baron z Orlova se nikdy více neoženil, tudíž jeho největší starostí bylo provdat dceru co nejlépe (a nejvýhodněji, zajisté). Již ve třinácti letech byla Jelena poslána za svoji babičkou na keledorský dvůr, zde se však dlouho neohřála a babička ji poslala zpátky k otci. Ten vynaložil nemalé prostředky i úsilí k tomu, aby dceru dostal ke dvoru almendorského vladaře Riodena II. (který shodou okolností začal vládnout ve stejném roce, kdy se narodila, tedy v roce 802 k. l.). Jeho tajným přáním prý bylo ji provdat za samotného následovníka trůnu, korunního prince Waldena. Ten však, jak všichni víme, utekl z královského paláce roku 814 k. l., a tudíž se nestihl s mladou baronesou ani seznámit.

 Přesto byla Jelena Orlovská členkou dvora v Boševalu celých pět let (prý byla velmi spanilá a díky tomu se stala objektem zájmu nejmladšího královského syna Baldena). Právě při jejím návratu domů se udála nešťastná věc: její průvod byl napaden slavným zbojníkem Adramem Ostrostřelcem z Vřesovišť. Tento loupežník (a později zeman z Chrpálky) ji ukryl na svém dobře ukrytém hradě. Baron z Orlova vypsal vysokou odměnu za její záchranu a vskutku, jednomu nejmenovanému dobrodruhovi se to podařilo.

Teď se odkáži na jednu milostnou baladu, protože jiný pramen k následujícím událostem není k dispozici: Jelena se prý do svého únosce zamilovala a nechala se jím unést znovu. To znamenalo konec rodu Orlovských z Orlovska. Naštvaný otec svoji dceru vydědil a odebral tak jejím potomkům možnost nároků na titul i panství. Zda-li měla Jelena nějaké potomky či nikoliv nevíme, protože další její osudy nejsou známé. Není tedy jasné, zda pomohla svému milenci získat titul zemana (snad díky kontaktům u dvora?) nebo jestli s ním uzavřela zákonný sňatek. Adram z Vřesovišť totiž zahynul při své výpravě na jižní kontonent, jeho loď byla potopena plavenskými korzáry (hovoří se dokonce i o Mořské princezně) a veškeré jeho dokumenty vzalo moře. Je možné, že se na oné lodi plavila i Jelena a našla svoji smrt ve vlnách. To se stalo někdy na přelomu let 849 a 850 k. l.

Tři roky před tím zemřel i baron Slavomír Orlovský z Orlova, bez potomků a právoplatných dědiců. Orlovský rod vymřel po meči a panství se ocitlo na dlouhé roky beze správy. Mnoho lidí emigrovalo do kolonií a na zpustošený hrad Orlov byl až po pěti letech dosazen se zemanským titulem hrdina obléhání Albirea důstojník elfské krve Asteron Mwangwan, jemuž tímto děkuji za poskytnutí materiálů o tomto pohanském rodě s požehnaným zrodem, ale tak nechvalným koncem.

Možná nesmíme brát na lehkou váhu i takovou povídačku, jakou je smůla doprovázející rod Orlovských od Konečné bitvy?! To však posuďte sami, milí posluchači a čtenáři. S úctou Váš                                                                                  

Nándor Kalicz, v Albireu roku 853 k. l.

 

Poznámky Sagjidary, Mořské princezny (kliden 853):

...takže Slamír je synem vyděděné dcery almendorského barona!! Ale určitě nebyla milenkou nebo manželkou Adrama Ostrostřelce, kterého jsme před třemi lety potopili. A na lodi také nemohla být, když měla zemřít při barbarském nájezdu někdy před patnácti lety. No, v každém případě by mohl být náš „Modrý rytíř“ dokonce dědicem keledorského trůnu (teoreticky), i když toho by se asi těžko dalo využít. Kdyby to dal dohromady s tou svoji „Valkýrkou“, bylo by to mnohem zajímavější: Rabestské baronství nebo dokonce hrabství v Danérii...   

 

Evan Stomat ® 2012

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA