Jdi na obsah Jdi na menu
 


Román 1

7. 2. 2009

Srdcova Osma

 

Srdcová Osma

 

Román o Skřítčím srdci a jeho znovuobjevitelých

 

 

Prolog

Prolog

 

        Všech osm jich stálo jako vytesaní z kamene. Netušili, že tak jednoho dne budou zdobit minkorský palác. Ani Plaveňané, kteří po dobytí města zničili většinu „propagandistických“ uměleckých děl, se tohoto veledíla ani nedotkli. Téměř všechny totiž byly vyrobeny mezi prvním a druhým obléháním Minkoru plavenskými nájezdníky a měli tedy jasné poselství: „Minkor je svobodné a neutrální město, přístupné všem rasám a žádná cizí armáda si nás neporobí!“.

        Sousoší, kterému Minkořané dali název „Srdcová Osma“, bylo pozorohudné i tím, že zobrazovalo skutečnou událost tak, jak se opravdu stala. Umělec, který ji vytesal do krásného kusu bílého mramoru, totiž byl jedním z osmi dobrodruhů, kteří Dáje pod Bílou pagodou našli, vyzvedli na povrch a vrátili horským skřítkům. Jelikož byl také jedním z nejvlivnějších poradců radního Nontuzuby (někteří ze „Srdcové Osmy“ také na čas zaujali svá místa v Minkorské radě), vedl tuto kampaň proti Plaveně. A „kult“ Dáje a jejich nálezců byl jejím základem.

Vznikla také „Balada o Srdcové Osmě“, nádherný obraz „Návrat Dáje skřítkům“ a jiné umělecké skvosty, které již zmizeli v hlubinách času. Všechna měla ale stejný význam: Minkor byl po dlouhá léta pokladnicí pro nejslavnější skřítčí artefakt a Minkor s národem skřítků je spjat více, než se zdá. A skřítčí císař Wu Šeng je zárukou minkorské neutrality od té doby, co se Dáje vrátilo pod jeho ochranu. Jestli to tak nebylo pouze formální, nebylo důležité. Plaveně tím však bylo vzkázáno, že pokud neutralitu Minkoru naruší, okolní mocnosti (v čele s Wu Šengem) nebudou jen nečinně přihlížet.  

Plavena potřebovala nějakou záminku pro to, aby privilegovala svůj nárok na Minkor. Jenže všechny její pokusy ztroskotaly. Ať už to byl první „soukromý“ pokus Oliseje Mludjavy, místodržícího plavenských držav v Lese padajících stínů (prohlašoval celý les za plavenské území, tedy i Minkor, ale také Taros nebo Drúwagovy lesy…) nebo prohlášení, že Plavena je jediným dědicem Arvedanů a má tedy právo na celou Taru (což bylo podporováno i církvemi Sedmnáctky v době, kdy ve Čtyřech královstvích získávali politickou moc Kněží slunce) a dokonce se objevily nějaké staré dokumenty, ve kterých se prý uvádí, že Plavena zabrala celý „nový“ kontinent dříve než ostatní království (je pravda, že plavenští korzáři jako první po Konečné bitvě přistáli na tarském pobřeží, ale žádné oficiální spisy se o tom nedochovaly a ony „staré dokumenty“, známé jako „Prohlášení Geronda IV. o záboru Tary“ jsou očividně falsum).

Avšak protiplavenská kampaň byla úspěšnější, a proto všechny pokusy o plavenský zábor selhaly. Také převeliká armáda podpořená i Sagjidarou, v té době ještě ne císařovnou, odtáhla s nepořízenou domů. Potom ale většina členů Srdcové Osmy Minkor opustila a to byla pro město obrovská rána. Někteří je měli za zrádce, protože odpluli se Sagjidarou na Lendor (kde jí prý pomohli na trůn), jiní naopak měli za to, že Minkor znovu zachránili, když Sgjidaře přislíbili pomoc při jejím dalším počínání, pokud nechá Minkor napokoji. Kampaň předcházející toto, v pořadí druhé obléhání města, již pozbyla účinku, protože plavenská armáda opravdu měla navrch a Sagjidaru už mnozí považovali za pravou vládkyní plavenských držav na Taře a bylo jen otázkou času, kdy se oficiálně chopí moci. Jediná možnost tedy byla se s Mořskou princeznou dohodnout.

Osud města nakonec zachráněn nebyl. Jak se říká: „do třetice všeho dobrého.“ Třetí obléhání město nevydrželo. Stalo se tak v létě roku 856. Akce byla přímo podpořena Sagjidarou, nyní již císařovnou. O Srdcové Osmě již nejméně dva roky nebylo slyšet, ale Plaveňané si na ně stejně dobře pamatovali. Ať už to byl strach a nebo úcta k největším nepřátelům tarských Plaveňanů, všechny odkazy na ně byly ve městě ponechány jako symbol „dávné“ minulosti. Možná tím nechtěli dát Minkořanům důvod se bouřit proti novým pánům, kteří již nepodporovali volnost a různorodost jednotlivých národů.

Tolik k oficiální historii a politickému pozadí našeho příběhu. Vraťme se k onomu okamžiku, kdy celá Srdcová Osma stála v kruhu kolem mocného Dáje. Všem se v té chvíli zásadně změnil život. Jestli si to uvědomili nebo ne, bylo to prostě tak. O jejich předchozím životě si teď budeme vyprávět.

 

                                                                             Evan Stomat ® 2009

 

 

 

 

 

 

                                              

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA