Jdi na obsah Jdi na menu
 


Organizace Asterionu

7. 8. 2010

Organizace Asterionu – jak se staví k Proutníkům:


Amirský tetragon – nejčastější konkurence v počátcích (vlastně nutnost společně se chránit před Tetragonem je svedla dohromady); kromě několika výjimečných konfliktů nedošlo k otevřenému střetu, přesto je u Tetragonu veden spis (který byl přerušen válkou o Albireo i přestěhováním obchodních aktivit), jehož část je nyní v archivech ATS; nyní se organizace zaměřuje na obchody v LPS a okolí (zatím ilegálně), což jistě bude mít za následek nějaký bezprostřední konflikt v budoucnu

  

Gilda Varemar – podobně jako Tetragon (během působení v Západní dálavě); nyní  se při plánovaných akcích ve Východní dálavě počítá s možným střetem zájmů

 

Zlatý kruh – ještě před vstupem do organizace OP byl nejčastějším zadavatelem pohledávek právě Zlatý kruh (vždy velmi kvalitní zázemí, spokojenost na obou stranách); na dřívější spolupráci se navázalo vybudováním obchodní stanice při pevnosti Buk v LPS a ze Zlatého kruhu a Proutníků se de facto stali obchodní partneři

 

Eldebranští rytíři a valkýry – kontakty navázány v Západní dálavě (díky Slamírově známostem u Sinwarovců nebo spolupráci v Derteonu); jakékoliv styky přerušeny válkou o Albireo a vyhnanstvím; znovu navázány na turnaji v Gver Graenu (851), paradoxně díky vítězství Slamíra nad Alrikem er Forgon

 

Rytíři devíti hvězd – dobré vztahy díky členství u OP a také známosti s Fineringem; Slamír vstoupil do organizace po turnaji v Gver Graenu (851), čemuž však předcházely dlouholeté sympatie a čekatelství (rozhodoval se ale i pro Eldebranské)

 

Kněží slunce – sympatie nebyly nikdy valné (kvůli obecnému nesouhlasu se „sektářstvím“ či náboženským autoritářstvím), ale do přímého sporu se spolu nikdy nedostali; přesto k mírným konfliktům či střetům došlo (v Minkoru a nebo Athoru)


Církve 17 bohů – to záleží na jednotlivých církvích; nejlepší vztahy jsou s církví Alcaril (Urea, Gerrská náhorní planina...), Dunril (pouze některé z Erinu napojené na Butrimy), Gora (Rytíři devíti hvězd, Subotam) nebo Lamiuse a Siomena; úzká spolupráce se dá čekat u Mernovců, Sirriliných kněží a Siaronovců (díky aktivitě samotných Proutníků a sympatizování s těmito kulty); ostatní neutrální

 

Kharovi noční stíny – po většinu času „nepřítel číslo jedna“; přestože se ve vyšších kruzích mluví o jejich vzájemné spolupráci (protože dosud KNS Proutníky nedokázala zlikvidovat přímým útokem), je to vždy tak, že Proutníci dosud dokázali prohlédnout všechny konspirace a intriky a dokonce některé využít ve svůj prospěch (a to stylem „dva se perou a třetí se směje“) – proto pokaždé unikli jejich smrtícím spárům (nejhorší bylo vyšetřování vraždy almendorského atašé zavražděného roku 847, kdy se dostali až do uvěznění na Labyrintu); pokud šlo většinou „pouze“ o obchodní záležitosti (artefakty a pod.), dnes to přerostlo v politické střety zájmů (konspirace v Dubu u Tarosu) a to nemluvě o dosud nedořešené vraždy kapitánky KNS v Erinu

 

Zylovi noční stíny – podobná situace jako u KNS, ale tito to ze strany Proutníků zatím schytali více a tvrději; navíc se vzájemná střetnutí zdají být častější (působení v Západní dálavě totiž mělo dva cíle – odklidit je z vyhrocené situace ve Východní dálavě a nasadit je do boje právě proti ZNS v Rilondu a okolí)

 

Mlha – pokud se v Západní dálavě střetávali nejčastěji se Zylovými a ve Východní s Kharovými nočními stíny, tak v Minkoru a okolí je tím úhlavním nepřítelem právě Mlha; pokusy o dobrovolnou i nedobrovolnou spolupráci dosud selhali a likvidace taktéž; díky silnému zázemí Proutníků v LPS a okolí (Wu Šeng...), a také oslabení celé organizace po elfím zátahu do Jižního hvozdu, je jakákoliv snaha o silové řešení marná (proto se přešlo ke sledování a vyčkávání na vhodný okamžik k akci)

 

Pavučina – zde je situace asi nejsložitější a nejvíce individuální (od přímé spolupráce (Čuchan), přes občasnou konkurenci v obchodech (Sereg) a „náhodné“ konflikty (Kibe, Sláma) až po vyložené nepřátelství (Wanawi)); vzájemná stanoviska se měnila s politickými změnami i osobními posuny; dnes by situace nejvíce odpovídala stavu před vstupem do OP (kdy byla nutnost podpory v podsvětí největší a tak je to i dnes)  

 

Supi – na opačné straně barikády (dřívější působení jako „hledači pokladů“ byla víceméně vedena legálně), přesto žádné velké rozepře; situace se změnila po sjednocení Východní dálavy, kdy mají Supi v podstatě monopol na ilegální dolování cenností a v budoucnu může jistě dojít ke střetu či konkurenci

 

Subotamští mnichové – dříve kontakty spíše okrajové (kromě hledání Talismanu tajemství v podzemí kláštera Daine roku 849); díky známosti s Tarlenem a společné výpravě do Jižního hvozdu se vztahy posunuly na více než přátelské  

Stíny stínů – minkorská tajná služba počítá s jejich budoucímu zapojení se do obhajoby minkorských zájmů (což již v současnosti probíhá)

Nekromantská hanza – zatím nejúspěšněji čelí jakýmkoliv akcím ze strany Proutníků a naopak jim působí nejvíce starostí (není to naštěstí tak časté); politicky se ale zdají síly být vyrovnány (také díky spolupráci s Upírskou frakcí, která to reguluje...)  


Dusnari – až nyní se tato organizace více zajímá o působnost Proutníků v blízkosti Lesa dávno mrtvých nebo jejich vztahu s různými nekromantskými živly (zatím toto vyhodnocuje jako neutrální)

 

Čarodějná akademie – podobný vhled jako Dusnari (ovšem s tím, že někteří bývalí členové družiny s ČA navázali vztahy a jsou tedy známy některé jejich dřívější počiny); dnes je jejich reputace poněkud očerněna díky pomluvám Saldora (se kterým bojovali o umístění se v soutěži na MU v Albireu) a tak podobně... 

 

Bílí kouzelníci – během členství u OP úzká spolupráce s jednotlivými členy; po několikaletém přerušení styky znovu obnoveny (díky soutěži při oslavách 50 let)

 

Almendorská tajná služba – za Svobodných měst si spíše byli na obtíž (845-849); později po nich pátrala kvůli útěku z vyhnanství (850-852); menší střety s jednotlivými agenty (Erin a Duhový prales (850), Athor (851)); dnes spolupráce s frakcí podléhající přímo králi (např. agenti El Tomasíto, Markesíta) a naopak nevraživost s albirejským šéfem Zvonisladem; v archivu existují tlusté spisy družiny


Bratrstvo dlouhých kápí – radikálové z Arsillianty (Smrtící orchideje) je nesnášejí, páč jim překazili akci v Athoru; naopak sympatie s Duma Alantou (Šeptajícím hvozdem) a s vedením rady (zúčastnili se několika setkání u Sarrubu) či jednotlivými druidy (Duhový prales, Džungle padlých stromů, LPS, Zelanské vrchy); několik spol. akcí  


Orlí poutníci – pracovali pro ně jako námezdníci (např. hledání Entefela (845), roční hlídka v Šedé brázdě (846-7)); členové (847-850); spolupráce (Hwarišt (850),  vyjednávání s Almendorem (853)) – se starým vedením velmi dobré vztahy, s tím současným spíš odtažité (kromě partnerství ohledně obchodu a bezpečnosti na Ellionské cestě); přátelství s předními OP Tarkilou a Enšudem

 

Ostatní organizace, spolky, města atd.:

Železné doly – záchrana před nekromantkou Arxis (845/6)

Erin – záchrana před Xillosem (850); rody přátelské (Butrimové, Stankiewiczové), jiné nepřátelské (Sileziové)   

kmen Takpak’ijů od j. Enkelende – zbavili je obludného prokletého šamana

Horské císařství – mnoho dobrého udělali pro horské skřítky (nejvíce Dáje); nyní v jeho službách

 

- obecně může platit, že dříve Proutníci jednali s jednotlivými zástupci organizací výše zmíněných či s jejich obchodními partnery (popř. přes známosti, především Wanawiny a Nxakeho), zatímco dnes jsou jednání vedena přímo s šéfy nebo podšéfy (nebo jejich přímé kontakty); také se z roviny obchodní přechází na politicko-sociální úroveň a tedy i na vyšší úroveň „legality“ a oficiality...

 

- věhlas družiny je dán především jejich činy za poslední tři roky a jen málokdo si je spojuje s jejich dřívějšími akcemi (Železné doly, Gerrská náhorní planina atd.), avšak obecně se ví o jejich minulosti u Orlích poutníků, a že se opovážili uniknout z vyhnanství; zasvěcení také ví o jejich úzkém vztahu s Mořskou princeznou (tudíž pro jedny jsou hrdiny a dobrodruhy bojujícími proti zlovůli mocných a pro druhé jsou jen mordýři a námezdníky...); ve vyšších kruzích a u výše zmíněných organizací jsou Proutníci spojováni v první řadě se „Srdcovou osmou“ (nález skřítčího artefaktu Dáje), a je to také nejvíce diskutovaná záležitost; dále je to pomoc při odražení Xillosova útoku na Erin (málokdo již ví, že na tom měli největší podíl), spoluúčast na elfí výpravě do Jižního hvozdu a dnes již se ví i o „záchraně“ dcery plavenského místodržícího Iglajany; méně se již ví o jejich aktivitách na Ellionské cestě (to spíše vědí ti, co se zabývají zahraničním obchodem a politikou) a zbytek je již pouze pro zasvěcené či jednotlivé oblasti (Athor, Minkor, Taros, Erin...); zlí jazykové poukazují na jejich styky se Sagjidarou, pokračující kontakty na Orlí poutníky a další neobjasněné věci (např. smrt Amistada Silezia); také se zcela neví o jejich službách Horskému císaři (pouze se ví o nějaké dlouhodobé spolupráci s horskými skřítky); v současnosti se nejvíce projevili na soutěži při oslavách 50 let albirejské Univerzity magie (zejména u vzdělaných kruhů)     

 

- a jaké je vymezení samotných členů družiny k tomuto věhlasu a naopak, kdo je vůbec považován za člena družiny (a kdo se za něj považuje)? -> co si lidé představí, když se řekne „Proutníci“ popř. „Srdcová osma“? -> pokud jejich členy neznají osobně nebo nebyli přítomni jejich veřejnému nebo jinému působení, vědí pouze to, že je to malá družinka složená z různých ras a národů Asterionu, a že většina pochází z Tary, a že se dali dohromady (jak už to bývá) někde v Albireu či okolí; vůdcem by měl být nějaký Rytíř z devíti hvězd, kterému se říká „Modrý“ (páč se obléká výhradně do této barvy); dále lesní elf, stopař a zabiják, „Sokolník“ (který dělá nejšpinavější práci, ničeho se neštítí, jako každý elf a k průzkumu používá magického sokola, či se v něj sám umí přeměnit); třetím členem, který je nejvíce v povědomí, je Sereg řečený „Kovadlina“ nebo také „Tvrdá pěst“ (pro jeho vypracované ruce a zdatné kovářské umění, jak to tak u trpaslíků bývá), také zdatný obchodník a vypravěč (jehož historky o počínání družiny se docela rychle rozšířily); neoficiálním členem je pak malý bard, prý lesní skřítek, Skřivan Skřivánek, který sice sám do konání družiny nezasahuje, zato je jí vždy nablízku, aby její činy mohl zaznamenat do nějaké ty poemy či písně; družinu nadále doprovází další „pochybné“ živly, převážně elfského nebo skřítčího původu (nejznámějšími jsou lupič Hi a bylinkářka Calisto, ti elfové většinou ani nemají normální jméno a jak přijdou, tak taky odejdou – hovoří se však o sestrách zaříkávačkách, které jsou velmi mocné); méně se již ví o zaklínači a lovci nestvůr Tarlenovi, který prý žije mezi skřítky, a který zabil sám tucet Drikových temných jednorožců (včetně jejich vůdce Tagrana); regionálně (Minkor, LPS) jsou známy tři studentky magie: Adelan, Isolda a Isabela (které dobrodruhům dopřávají patřičných služeb) – obecně se mluví o nejméně třech ženách, které družinu doprovází nebo jsou přímo jejími členkami (nejsou známy jménem, ale jsou to samozřejmě, kromě I+I, Iglajana, Katanga, Wanawi a nebo Sagjidara či posledně Alean...); jako duch družinu doprovází mág a snad i bývalý (!) nekromant známý pod více jmény (Renegád, Kameník, Zverobij...), ale nikdy s ní nebyl spatřen; nakonec je to mladý šlechtic (ale prý levoboček pana Padrika, který kdysi žil v Albireu) Jebrus, nyní panoš Modrého rytíře a čekatel na Rytíře devíti hvězd; no a pouze nemnozí si jsou vědomi spojitosti nynější pobočnice M’Byii, představené albirejské diaspory, Wanawi s touto družinou :-)

 

- pokud dojde k nějaké výjimečné události (významný svátek či výročí, bitva či rovnou válka, nález mocného artefaktu...), nesmí u toho chybět právě Proutníci; a nebo je to tak, že kde jsou zrovna Proutníci, tam se něco zákonitě semele? (začíná se proto termínu „proutník“ užívat nejen pro záletného jedince, ale také pro toho, kdo je přítomen nějaké všeobecně výjimečné události nebo ji má dokonce na svědomí!)

 

- toto vše platí pro víceméně lidi a okruhy lidí, kteří mají hlubší povědomí o tom, co se na světě (Asterionu) děje, mají obchodní či politické kontakty a nebo jsou činiteli na poli vědy, magie či víry; lidé z vrstev nižších (nebo sociální ignoranti – tedy „mainstream“) toto vše znají spíše z „druhé ruky“, jednotlivé osoby a události jim splývají a dochází tedy k obrovské dezinformaci...

 

- jo a co tedy samotní „Proutníci“? -> předejme jim slovo (tímto fontem jsou dopsány názory pocházející o nějaké tři měsíce později… je zde vidět ten vývoj J):

 

Slamír: „Mě je jedno, co si o mě lidé myslí. Ať je to rolník, hokynář, vyšší důstojník a nebo král, jsou to jenom lidi jako já a nebo vy. Já si taky nedělám názory na někoho jenom podle toho, co o něm slyším, ale musím ho osobně poznat, než ho můžu posuzovat. Vzhledem k sobě samému, samozřejmě. A tak by to měli mít ostatní taky. Ale to je blbost, že jo. Takže lidi potřebujou mít o čem drbat a já za to nemůžu, že jsem výrazná osobnost.“ (tady se zatím nic nezměnilo…???)

 

Sereg: „Hmm... No, ehm... Jo, jo je to dobrý pro moje obchody. Sice mi vadí, že nám někdy křivděj, že sme udělali tohle a támhleto, ale stejně se s náma bavěj, ať už v dobrym a nebo ve zlym. A jak se chovaj voni k nám, tak se chováme my k nim. Jesli chtěj vyjít po dobrym nebo ne, to záleží na nich. Kurva, pokud mě chce někdo zabít, jenom proto, že je to blbec, byl bych větší blbec já, kdybych se nechal!“ (tady se zatím nic nezměnilo…???)   

 

Kibe: „Nesmíte odlišovat osobní cíle a cíle družiny. Proto ještě s nimi spolupracuji. Protože jakmile by se radikálně oddělily priority moje od jejich, jdu od nich. Samozřejmě se snažím, aby k tomu nedošlo a snažím se trochu udávat směr, jenom nepatrně. Ale zatím se naše zájmy nerozešly a to už jsme spolu skoro devět let! Takže spolu asi ještě nějakou dobu zůstaneme. A lidi ať si říkají, co chtěj. Mě se to sice nelíbí, ale nezbývá mi nic jiného, než si z toho dělat srandu, protože se starám o svoje věci a jestli tohle lidi nedokážou, ať se mi o ně klidně staraj taky.“  (tady se zatím nic nezměnilo…???)

 

Čuchan: „Nejdůležitější je to, co chcete, aby si lidé o vás mysleli. Nebo co o vás říkali. Musíte vy jim utvářet jejich vlastní názory na vás. To je největší umění! Je fuk, jesli o vás mluvěj jako o lháři a podvodíkovi, pokud vy sami chcete, aby tohle o vás říkali! No, a pokud nejste lhář a podvodník, ale chcete, aby to o vás lidi říkali, automaticky se lhářem a podvodníkem stáváte. Takže? Tím chci říct, že pokud si vytváříte nějakou pověst, nakonec si ji uděláte podle toho, jakej na vás maj lidi názor. Obecenstvo se chce dívat, tak mu tu faleš předejte. Hrajte svoji roli. V týhle branži prostě nemůžete bejt sám sebou. Poctivý můžete – a musíte – bejt jenom sami k sobě. Jenom sami k sobě.“

„Poslední tři měsíce mi všechno převrátily vzhůru nohama! Jen jsem si to nalhával. Tak moc sem byl sebestřednej, že sem si nevšim, že stejnou hru jakou hraju s ostatníma, tak hrajou ostatní se mnou. Bylo to na audienci u krále (zneužili mě El tomasíto s Markesítou, a proto se s nima vleču po Rilondu…), taky Hi mě celou dobu ved za nos (páč ten prevít fakt pracuje i pro Zyla!!!) a můj bejvalej šéf, tedy Pavučina, mě zase dostal do svých sítí a z toho mam nejmenší radost (štve mě, že jim v tom pomoh Pidlužmák, kterýho jsem bral skoro jako strejdu). Prostě se mnou všichni vymetli. Jen zbytek družiny, teda Sláma, Kibe a Sereg, se mnou jedná upřímně. Takže se jich budu muset dál držet!“

 

Lapis: „Já, já jsem se nikdy nesnažil o to, aby si mě lidi spojovali s touhle bandou. Jsem jim vděčný za mnoho, co pro mně udělali, ale naše cesty vždycky šly trochu jiným směrem. Že se ale často zkřížily a dokonce šly souběžně spolu, to je trochu jiná záležitost. Tomu bych říkal osud. Ano, tak je to. Přestože se sám snažím utvářet svoji životní cestu, přesto narážím na ty samé lidi a ta samá místa. Máme společný osud... Je až s podivem, že si toho vůbec někdo všiml. Tedy toho, že si mě také spojují právě s touhle družinou dobrodruhů. Já žádný dobrodruh nejsem.“

„Cestou z Albirea do Rilondu jsem si uvědomil, že máme přece jenom společnej osud. Netroufám si teď k tomu říkat něco konkrétnějšího, třeba se mi to zjeví při Zkoušce živlů, ale určitě je to tak. Docela by mne zajímalo, čeho velkého se ještě s nimi dopustím. Protože s nimi se vždy dějí jen velké věci!“

 

Tarlen: „Jděte otravovat někoho jinýho. Jediný přátelé na tomhle světě, který mám, jsou moje meče a můj kůň. A taky moji symbionti, samozřejmě. Proutníky beru jako kolegy z povolání, páč jsem ještě neviděl nikoho z „civilů“ (takle my, lovci přízraků, říkáme lidem, který neprošli specializovanym výcvikem v boji proti myšlenkovejm bytostem), který by takle kosili potvory ze stínovýho světa. Jsou to fakt borci a je mi ctí, že sme spolu nejednou bojovali bok po boku. A doufám, že se mi tý cti ještě někdy dostaví. Jenže oni si jdou vlastní cestou a já zase svou.“

„A je to tady! Zase se naše cesty maj setkat. Unesli Lina, toho malýho skřítka, kerej je prej Vyvolenej. Vůbec z toho nemam radost, ale jednou sem vstoupil do služeb Horskýho císaře, tak pro něj musim udělat i tohleto. Poslal mě pro Proutníky, protože oni jsou prej jediný, který toho prcka můžou zachránit. Ale až je seženu, práce pro mě končí a zase si pujdem každej po svým!“

 

Wanawi: „Miluju je. Jsou to moji hoši... Ne, teď vážně. Díky nim jsem přestala dělat rozdíl mezi osobními a pracovními vztahy. Kamarádi se zkrátka stali mými kolegy a kumpány! A to je nebezpečné, proto jsem se zase vrátila ke své práci, a kdyby se mi ti „patláci“ snažili fušovat do řemesla, radši je zabiju, než abych pak musela řešit následky. Ale pokud potřebují ode mne pomoc, ráda jim ji poskytnu. Jenže oni jsou na to moc hrdí, víte? Než aby žádali pomoc ode mne, budou to zkoušet tak, abych si o pomoc musela říct jim. Jenže já od nich nic nepotřebuju. Ani nechci...“  

„Ti kluci pro mě udělali hodně. A nikdy za to nechtěli nic zpátky! Vždycky jsem je jenom využívala ke svým cílům, o kterých jsem si myslela, že jsou správné pro nás všechny, ale mýlila jsem se. Teď na to doplácím. Díky Tangarovu amuletu, který mi přinesli z Minkoru, jsem se stala mocnější než by se mi mohlo vůbec zdát, ale také jsem zranitelnější díky tomu, koho v sobě nosím. Proto nemohu tentokrát nic jiného dělat, než se od nich oddělit, na dlouhý čas. Ale bude se mi stýskat…“

 

Jebrus: „Já jsem s nima teprv nějaký tři měsíce. A spíš si připadám, že jsem na obtíž. Nechci, aby mě s sebou brali jenom ze soucitu, že mě vlastně připravili o tátu. Měl jsem jet s Grašikem a stát se Eldebranskym rytířem. Vždyť já nejsem ani dostatečně zbožnej na to se stát Rytířem z devíti hvězd. A to jsem vyrůstal přímo pod Gorovým posvátným dubem. Že je to poslání? Do hajzlu s posláním. Tihle Proutníci ani nevěděj, kde budou zítra spát, tak jaký pak poslání?!“

„Ten pobit v Albireu, a následně v Gorově klášteře Paerlen v Širokém valu, mi trochu změnil náhled na svět. A taky na lidi kolem mě. Uvědomil jsem si, že jim vlastně na mně záleží a dělají vše pro to, abych se jednoho dne mohl taky takhle chovat k ostatním! Proutníci mi přece pomohli stát se někým jiným, než jsem byl dosud, pomohli mi překonat svůj původ a díky nim jsem poznal, že moje kroky vždy vedl, vede a bude vést bůh Gor, Rytíř!“  

                                                                                          Evan Stomat (R) 2010

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA