Jdi na obsah Jdi na menu
 


Refe 4

5. 1. 2012

REFERÁT NA HISTORIOGRAFII – HERODOTOS (20.10.2011)

  

Kapitoly 169-171:

Porážka Apria, vítězství Amasia:

Zde navážu na kolegyni Kaprovou:

Apries (Haibre, Vahibre) – syn Psammetika II., spoléhal se na žoldnéřskou armádu; podlehl přesile egypťanů vedených Amasiem (Ahmose II.), odveden do paláce Sais, kde s ním bylo zacházeno dobře, což se nelíbilo egypťanům, kterým jej Ahmose II. nakonec vydal. Apries byl zavražděn a pohřben v otcovské hrobce nacházející se v Athénině (Neitině) posvátném okrsku. Neit, saiská bohyně, je s Athénou ztotožněná Herodotem i Platonem a Diodorem Sicilským. Odtud se měl Solon dozvědět o Atlantidě. Plutarchos naopak Athenu spojuje s Isis.

Bible: Označován jako Hophra (Chofru). Bůh jej vydá do rukou jeho nepřátel (Jeremiáš 44:30), což se také stalo. Zajímavé, že Herodotos píše: „Apriés si myslel, že ho ani žádný z bohů nemůže z království sesadit, tak se domníval, že sedí pevně.“

Dále se Herodotos zmiňuje o mystériích. Autor však tvrdí, že ví více, než uvádí. Jednalo se o rituály Svátku Usirova vzkříšení. V Sais se totiž nacházel Usirův hrob a posvátné jezírko, kde se tyto slavnosti odehrávaly.

Při zmínce o Demétřině svátku, kterému Řekové říkají thesmoforia, píše, že tato slavnost pochází právě z Egypta. Uchovala se pouze u Arkádů na Peloponnésu:

„Jedenáctého až třináctého (října) se konaly thesmoforie - ženské třídenní svátky Démétery Thesmofory. Ta se starala o plodnost žen i země. Oslav se směly účastnit jen provdané Athéňanky a muži z nich byli úplně vyloučeni. Vdané ženy se po tři dny zdržovaly mimo domov u chrámu zvaného Thesmoforion, kde žily v chýších z ratolestí. Druhého dne se postily a připravovaly se na třetí den, kdy se jim mělo dostat plodivé síly. Plodnost žen měly zvyšovat necudné řeči, šlehání ratolestmi apod. Třetí den ženy obětovaly Demétře, uspořádaly si hostinu a tančily. O Thesmoforiích bylo při zahájení nové setby použito zbytků obětin, které ženy uložily do zvláštních jam o slavnosti Skira před čtyřmi měsíci jako dar Zemi za úrodu. Těmito obětinami byly buď sele nebo pečivo v podobě hadů a fallů.“ – Jana Kopáčková (2008).

Jak je známo, mystéria v Řecku byla spojována právě s bohyní Déméter. Od samotného Herodota se ale více nedozvíme. Ani nevíme, jak se Řek mohl dostat k mystériím egyptským.

Kapitoly 172-181:

Pojednávají o vládě Amasia, tedy Ahmose II., posledního velkého panovníka 26. dynastie. Je považován za „přítele Řeků“. Co o něm píše Herodotos: nepocházel z urozeného rodu, narodil se ve městě Siuf v saiském nomu. Srovnal se se svým zlatým umyvadlem, ze kterého nechal postavit sochu boha, kterou pak Egypťané uctívali – nejdříve byl prostým občanem a nyní je králem. Takže mu také musí prokazovat úctu, jako té soše vyrobené z umyvadla.

Toto je ukázka toho, jakým vládcem Ahmose II. byl – pragmatickým a velmi obratným v jednání.

Ohledně jeho „přátelství k Řekům“ – uvedu zde tři hlavní důvody: vybudování Naukratidy (kap. 178), příspěvek na obnovu Apollónova chrámu v Delfách (180) a spojenectví s Kyrenskými (181). Více se o tom zmíním dále.

Nebyl v tom jistě úmysl čistě , nýbrž velmi promyšlený tah. Soustředil řecký obchod i řeckou vojenskou sílu do jediných bodů (Naukratis, resp. Memfis), ze kterých je bylo možné snadněji ovládat. Spojenectví s Kyrenskými zase bylo součástí sňatkové politiky. Zabránil tím také možným střetům mezi přistěhovalci a původními obyvateli. Řekové a Egypťané, to byly dva naprosto odlišné světy. Vidíme to i zde u Herodota, který ne vždy chápal situaci a egyptské reálie tak, jak je chápeme nyní díky pečlivému výzkumu.

Faktem je, že se říši za jeho vlády hospodářsky dařilo. Dokládají to četné stavební památky. Jak Herodotos uvádí (kap. 175), nechal postavit vstupní dvoranu k Athénině (Neitině) chrámu v Sais. Prý překonal „jak do výšky a velikosti, tak i co do velikosti a nádhery kamenů“ všechny chrámy široko daleko. Materiál byl dovážen až z Memfidy a také z dvacet dní plavby vzdálené Elefantiny. Odtud také prý nechal dovézt síň vytesanou z jediného kusu kamene.

Dochovaly se nám také monumentální svatyňky (naoi).   

Jak již bylo zmíněno, Sais bylo centrem Neitina kultu („Neitino sídlo“). Kromě monumentálního vstupu (pylonu) do chrámu zde byly vztyčeny kolosální sochy, sfingy v procesní kolonádě atd.

Kromě Sais se budovalo také např. v Memfidě. Zde Ahmose nechal postavit Esetin chrám, vztyčil několik kolosů (z toho dva žulové – Herodotos uvádí, že jeden leží na zádech, zní to jakoby to bylo naschvál) a na dalších místech. Intenzivní stavební činnost nám dokládají nápisy v lomech v Tuře a na Elefantině (tady se nám Herodotovy informace shodují).

Krom toho se dařilo i zemědělství a v Egyptě bylo prý za jeho vlády 20 000 obydlených měst (kap. 177). Také zavedl zákon, který převzal Solón a ustanovil jej v Athénách: všichni museli každý rok svému nomarchovi nahlásit své zaměstnání.

Je to jedna z mnoha zmínek, kdy Herodotos přiřazuje původ některých řeckých zvyklostí do Egypta.

Díky zajištěné stabilitě se mohl zabývat zahraniční politikou. Tak tedy podařilo se mu již ve 4. roce vlády odrazit chaldejskou invazi. Později se musel s bývalým nepřítelem spojit proti větší hrozbě – Persii Kýra Velikého. Vznikla tak koalice Egypta, Chaldejců, Kroisovi Lýdie a Sparty. Postupně ale Peršané poráželi a dobývali jednu říši za druhou. Nejdříve Lýdii, poté Chaldejce, když dobyl roku 538 Babylón. Ahmose se tedy zaměřil na upevňování vztahů s řeckými státy a zemřel těsně před tím, než byl Egypt Achajmenovci dobyt a podmaněn.  

Nyní se vrátím podrobněji ke vztahům Ahmose II. a Řeků:

Naukratis – nachází se 85 km JV od Alexandrie, dnes Kóm Gaíf u vesnice Nukráš (poarabštěný původní řecký název). Chrámy zasvěcené Amonovi a Thovtovi, dále několik řeckých chrámů. Pocházejí odtud nejstarší doklady o tavení železa v Egyptě. Podle J. Šonky (1977) zde Herodotos skutečně byl (dokládají to dva střepy nalezené v Hellénionu). Podle Herodota město založil Ahmose II., ale osídlení bylo starší (7. století).

Výše zmíněný Hellénion byl podle Herodota největším posvátným okrskem a také nejvíce navštěvovaným. Jestli jej navštívil skutečně sám Herodotos, zůstává záhadou. Nicméně, postavily jej společným nákladem iónská a dórská města, podílelo se i jedno aiolské město (Mytiléné). Takové svatyně postavili ti, kteří se v Naukratidě nechtěli usadit, ale pouze „připluli na lodích“, jak píše Herodotos. Očividně tedy šlo o obchodní záležitosti. Totiž tato města ustanovovala dozorce pro přístavní tržiště a ostatní města na totéž neměla nárok. Dalo by se tedy říci, že kdo postavil nějaký chrám ve městě, měl i monopol na vybírání poplatků apod. Takto vyrostly další řecké posvátné okrsky – Diův, Héřin a Apollónův.

Další výsadou města bylo to, že všechny lodě plující do Egypta musely přistát zde.

Amasis byl štědrý i při výstavbě delfského chrámu, jak již bylo uvedeno, věnoval tisíc talentů kamence (cca 30 tisíc tun!!) a egyptští Řekové „pouze“ 20 min (tady to nějak nesedí – podle attické soustavy by to bylo 12 kg a podle Solónovy 8,6).     

Poslední zmínka patří Amasiově manželce, která pocházela z Kyrenaiky. Byla to tedy lybijská Řekyně a jmenovala se Ladiké. Nejenže neměla jistého otce (Herodotos uvádí tři jména), ale Ahmose s ní nebyl schopný spát (nebyl však impotentní). Před smrtí ji zachránila motlitba k Afrodíté a její slib, že pošle do Kyrény její sochu. Ta pak až do časů Herodotových stála před vchodem do Kyréné.

V posledním odstavci druhé knihy ještě Herodotos zmiňuje obětní dary, které Ahmose posílal do Řecka. Nebyla v tom jistě pouze posvátná úcta k bohům, ale především upevňování spojenectví. Poslal totiž např. dvě své podobizny do Héřina chrámu na Samu, což byl jeden z jeho hlavních spojenců proti sílícímu perskému vlivu. Možná tím jen pozastavil hrozbu, která se na Egypt valila. Sám se toho již nedožil, ale jeho nástupce, Psammetik III., po několika měsících vlády, prohrál nad Peršany v bitvě u Pelusia.

 

  Evan Stomat ® 2012

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA